Normalizace

Tento článek je o období v dějinách Československa. Další významy jsou uvedeny na stránce Normalizace (rozcestník).
Gustáv Husák (vpravo) a Vasil Biľak, hlavní političtí představitelé normalizace

Normalizace v československých dějinách je období od násilného potlačení pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy.

Potřeba „normalizace poměrů“ původně byla oficiálním zdůvodněním represivních opatření na počátku této epochy, jako byly čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další. K postupnému znovuutužování komunistické moci došlo zejména v 70. letech, např. čistka v armádě proběhla v letech 1970–1974.[1]

V 80. letech již komunistická propaganda používala výraz normalizace spíše pro vztahy mezi státy či pro vnitropolitickou zahraniční situaci, zejména v Polsku.[2]

Název „normalizace“ se občas přenáší na celou éru, během níž už „normalizační proces“ sice neprobíhal, ale normalizační opatření zůstávala v platnosti, tj. až do listopadu 1989.[3]

  1. MADRY, Jiří. Sovětská okupace Československa, jeho normalizace v letech 1969-1970 a role ozbrojených sil, s. 155 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  2. Státní rada PLR vyzývá ke klidu a poctivé práci. S. 6 (2. sloupec nahoře). Rudé právo [online]. 1980-11-10 [cit. 2020-12-25]. S. 6 (2. sloupec nahoře). Dostupné online. 
  3. DAŇKOVÁ, Magdaléna. Česko si připomíná únorový převrat, uběhlo už 66 let. iDnes [online]. 2014-02-25 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 

Developed by StudentB